Reklama
 
Blog | Ctirad Oráč

Rakouské potraviny a jejich kvalita

Rakouské potraviny si po našem přestěhování doopravdy užíváme. Jakmile jsme si navykli na rakouskou kvalitu, postávám při návštěvách Česka mezi regály v rozpacích, co vlastně koupit.

Dokud jsme žili v Česku, připadala mi spousta věcí vlastně normálních. Teprve když jsme se posunuli do Rakouska, zjišťujeme, že spousta věcí v pořádku nebyla, jdou dělat i jinak a mnohdy lépe. Pokud si v rakouských obchodech koupím byť ty nejlevnější „no name“ rakouské potraviny, stále si můžu být jistý, že jejich kvalita neklesne pod určitou úroveň a často snesou i srovnání s dražšími, „značkovějšími“. To se mi v Česku nestávalo. Špagety z bezejmenné řady v supermarketu se lámaly už v sáčku a po uvaření z nich byla spíše kaše. Makový štrůdl s nepatrným množstvím máku, bez chuti, zato s mnoha aditivy. Jogurt, který obsahuje víc škrobu a sušené syrovátky než skutečného jogurtu. To jsou jen namátkové připomínky běžných potravin v českých obchodech.

 

Často se stává, že konzumujeme české i rakouské potraviny zároveň. U toho zjišťuji zajímavou věc, a to takovou, že se mi začíná tříbit cit pro chutě a ledasjaké „chuťovky“ z nejlevnějšího českého zboží pozřu jen s velkým sebezapřením. Rakouské potraviny si s sebou na návštěvu do Česka hodně vozíme a srovnání je neveselé. Při porovnání čtyř druhů másla bylo to české podivně bílé a po vytažení z lednice se skoro drobilo. U polského (původ se dal vyluštit jen s velkým úsílím) se možná o másle ani nedalo mluvit, protože zapáchalo rybinou. Dva druhy nejlevnějšího rakouského másla (cenově kolem 34 korun) se daleko lépe roztíraly, barvu měly žlutější a chuť prostě – máslovější.

Reklama

 

Možná by vás tedy zajímalo, jaké jsou ceny rakouských potravin. Obecně se dá říct, že jsou v průměru mírně dražší než v Česku. Ten, kdo se už dokáže zorientovat, však najde mnohé potraviny v různých obchodech za stejnou cenu jako v Česku a někdy v různých akcích i výrazně levnější. Na ceně rakouských potravin se promítá právě ona žádaná kvalita už od vstupních surovin. Rakušané nemají v oblibě geneticky manipulované potraviny (pěstování GMO plodin je v Rakousku zakázané). Dávají širší prostor biopotravinám (Rakousko patří plochou nechemicky obhospodařované plochy na první místo na světě!). V porovnání s velkovýrobnami potravin, jaké jsou časté v Česku (ale třeba i Německu) je zde tradičně mnohem více samostatných sedláků a menších rodinných firem, z čehož vyplívá i velká pestrost rakouských potravin a výchozích surovin, kterou molochy z principu omezují. Rakušané jsou také zvyklí si často kupovat potraviny přímo od sedláků ze dvora.

Kladu si věčnou otázku – proč si Češi na prvním místě vybírají potraviny podle nejnižší ceny a tím vlastně vybízejí obchody k produkci nekvality? V Rakousku mám dojem, že lidé také hledají podle ceny, ne však nutně „za každou cenu“. Že si prostě přinejmenším občas dopřejí podle svých finančních možností kvalitu, požitek. Slovo genießen, tedy užívat si něco, slýchám v Rakousku (oproti Česku) velmi často. Ne jenom v reklamách a turistických sloganech, ale skutečně mezi lidmi. V Česku jakoby se za „užívání si“ člověk tak trochu styděl, jakoby se to nějak moc „nehodilo“. Stejně často slýchávám i slovo lebensqualität, kvalita života. V Česku si toto slovo pamatuju jen z volebních sloganů Strany zelených, která ale zatím nenašla mezi lidmi velkou odezvu.

 

V Rakousku jsou si lidé mnohem více vědomi, že jejich život neurčuje jen plat, ale stejně tak, nebo ještě mnohem více skutečná kvalita života. Tedy například kvalita životního prostředí kolem, kvalita potravin, kvalita mezilidských vztahů. Je škoda, že právě v tomto vypadá Česko ve srovnání s Rakouskem tak trochu jako rozvojová země.

(a jeden tip na závěr: e-shop RakouskePotraviny.cz)

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama