V demokratických zemích na západ a jih od nás musí stát rodiče přesvědčit, a to pokud možno po dobrém, aby své děti nechali očkovat. V těchto zemích vypracovávají doporučené očkovací kalendáře a samozřejmě, že i zde existují snahy o nepřímé sankční postihy, pokud dítě očkované není. Nejčastěji rozhodují vyhláškami různé územní či spolkové úřady o tom, že neočkované dítě nesmí navštěvovat některá státní školní zařízení anebo se může účastnit pouze výuky a nemůže už například na školu v přírodě. Tyto snahy často dorovnávají soukromá zařízení, jichž se územní vyhlášky netýkají a která si vytvářejí své vlastní regule. A přestože i v těchto zemích bují občasná farmaceutická lobby za zavedení povinného očkování, v reálu by nikoho nenapadlo, aby svobodným občanům svobodné země nutil očkování povinně důtkami zákona, ať padnou na koho padnou. Rodiče zde prostě mohou spolurozhodovat o zdraví svých dětí.
Česká republika je schopna posílat do rodin sociální pracovníky, vyhrožovat, odebírat děti z rodin a pokutovat rodiče desetitisícovými částkami už jen za to, když chtějí vypustit jedno jediné očkování, chtějí očkování posunout do pozdějšího věku dítěte nebo v porodnici odmítnou očkování proti TBC, protože očkovat třídenní miminko, u kterého se ještě neví, jak mu pracuje imunitní systém, se jim zdá příliš riskantní. A to všechno za situace, kdy o stále vyšším počtu nových vakcín, které pronikají do povinného očkovacího kalendáře, rozhoduje na základě vágní vyhlášky úzká zájmová skupina lidí na ministerstvu zdravotnictví.
Myslíte, že blamáž kolem nákupu vakcín proti prasečí chřipce byla jediná svého druhu? Omyl. Existuje daleko více nemocí, které byly v minulosti brány jako nepříjemné, rozhodně však ne smrtelné a dnes se z nich dělá zabiják, na něhož platí pouze a jedině ona nově vyvinutá vakcína. Kromě toho u nás neexistuje další důležitý bod, který je v civilizovanějších zemích naprosto samozřejmý: státem garantované finanční odškodnění lidí, kteří kvůli státem doporučovaným vakcínám utrpí poškození na zdraví. U nás panuje setrvalý totalitní přístup státních institucí. Lékaři se bojí mít v péči neočkované dítě a nenahlásit ho zároveň hygienické stanici, protože pokud se nestanou donašeči, hrozí jim až likvidační pokuta. V Rakousku, Německu či Anglii neslýchaná věc.
Co s celou situací můžeme udělat my?
Každý to, co chce a může. My jsme se s manželkou při studiu různých druhů vakcín rozhodli vydat knihu známěho německého lékaře Martina Hirteho „Očkování – pro a proti“. Oslovilo nás, že tento pediatr se nestaví proti očkování, naopak: některá z nich i dpoporučuje. Je však velmi opatrný vůči očkování za každou cenu, protože propojení státních garantů s farmaceutickými firmami je mu velmi dobře známé. A hlavně: nikomu nic nenutí a přestože by se to mnohým ministerským zástupcům nelíbilo, kniha si činí nárok na skutečnou nezávislost. Hirte důsledně analyzuje pozitiva i rizika všech očkování, která jsou v ČR povinná a navíc se věnuje i novějším vakcínám proti pneumokokům, klíšťové encefalitidě, chřipce, rakovině děložního čípku, meningokokům a planým neštovicím. Autor nečiní rozhodnutí za rodiče. Tím, že jim předkládá všechna dostupná pro a proti, je nutí přemýšlet nad samotnou podstatou očkování. Kniha navíc obsahuje rozbor právní situace očkování v České republice. Podrobnosti můžete najít na www.outdooring.cz
A také se spolu s dalšími rodiči podílíme na petici za svobodnou volbu v oblasti očkování. Chcete se přidat? Můžete tady: http://petice.webnode.cz/