1) Lidé jsou v Rakousku slušnější, ohleduplnější a příjemnější. Mají k sobě větší úctu a respekt než Češi. Například zdravení je zde rozšířenější než v Česku a úsměvů je zde také víc. V Česku mám po návratu z Rakouska z lidí často pocit uzavřenosti a nedůvěry. Tento bod považuju za absolutně nejdůležitější.
2) 80% lidí je zde věřících a možná i proto je společenská morálka na vyšší úrovni než v Česku. V Česku je standardem ateismus, věřící jsou ti „podivní“.
3) Lidé mají větší úctu k zákonům, ale i právo je zde vymahatelnější.
4) V Rakousku je svobodná volba očkování stejně jako v ostatních západních zemích. Přesto má podobnou proočkovanost jako ČR, kde jsou děti nuceny projít opakovanými sériemi devíti očkovacích látek povinně, přičemž rodiče, kteří do svých dětí tak jako tak nedovolí napíchat, co si farmafirmy zamanou, jsou pokutováni až desetitisícovými pokutami.
5) Domácí porod je běžnou a částečně hrazenou možností, stejně jako porod v porodním domě. Nad tím, že se dvě z našich dětí narodily doma, se Rakušané nijak nepozastavují – je to normální volba. V Česku je plánovaný domácí porod prakticky nelegální – porodním asistentkám může být za účast při něm uložena pokuta až do výše jednoho milionu korun. Přičtěme vyhrožování ze strany ministerstva zdravotnictví, lékařů a matrik, přičemž posledním hitem je petice českých zdravotníků požadující zákaz porodů doma. Absurdní země.
6) Rakousko má skoro poloviční počet dopravních nehod než Česká republika. Cítím se na rakouských silnicích o něco bezpečněji.
7) V Rakousku jsou podstatně kvalitnější potraviny, velký výběr regionálních a bio potravin. Biofarma je v každé vesnici nejméně jedna, často i s přímým prodejem ze dvora. Navíc ceny biopotravin nejsou nijak dramaticky vyšší než normálních potravin. Rakousko je podílem plochy obhospodařované biologicky světovou jedničkou (20%)!
8) Rakousko má skoro poloviční míru korupce. Celková politická kultura je na vyšší úrovni, přestože v posledních letech se i zde odhalilo několik velkých korupčních kauz. Sami Rakušané na své politiky nadávají stejně jako Češi a možná by tenhle bod nepodepsali.
9) Rakušané jsou hrdí na své tradice a místní produkty (kdo neviděl a neochutnal, neví o čem mluvím) a společnost to všestranně podporuje. V Česku spolky a tradice v podstatě zrušili komunisté. Těžko se navazuje na něco, co už není.
10) Většina Rakušanů nechce jadernou energetiku. Zato Češi své jádro milují. Pouze ho po použití nechtějí mít uskladněno příštích 10.000 let přímo za svou obcí. Česká logika. K žádné havárii však u nás dojít nemůže, my jsme přece Češi a zemětřesení ani nic jiného v Česku nikdy nemůže nastat – to víme na beton, máme vědce a těm věříme.
11) Při hospitalizaci dítěte v nemocnici je běžné, že rodiče jsou s ním. V Česku je to často velký problém a je třeba se mnohdy hádat s lékaři.
12) Ochrana životního prostředí není v Rakousku fráze, ale každodenní a všude viditelná praxe. Od běžného třídění odpadu ve většině domácností na plasty, kovy, sklo, papír, bioodpad, pleny a zbytek až po třetí příčku mezi evropskými státy v obnovitelných zdrojích energie (27%). V Rakousku neucítím z komínů spaliny toxických plastů, jak se s tím běžně setkávám na českém venkově.
13) V Rakousku je stabilnější podnikatelské prostředí. V Česku se například mění sazba DPH pro knihy (můj nakladatelský obor) za posledních 5 let již počtvrté, a to vždy směrem nahoru. Stát nám tím říká: „Nevydávejte knihy, je to nevýhodné, my o to nestojíme. Je to jen hloupá kultura a vzdělání, bez toho se přece obejdeme.“ Barbaři – dodávám já a vyřazuji z našeho edičního plánu okrajové tituly, protože v Česku pro jejich prodej nevidím (navíc v době vlekoucí se krize) budoucnost. Obecně mám pocit, že se v Rakousku víc drží slovo. V Česku mám hodně nedobrých zkušeností.
14) Rakušané mají ve velké oblibě přírodní léčbu a nedívají se na ni jako na nějakou zvláštnost či nesmyslnost. Homeopatie je částečně hrazena zdravotními pojišťovnami.
15) Česko se umístilo na prvním místě v žebříčku počtu krádeží v obchodech všech zemí Evropy. Nejméně krádeží je ve Švýcarsku, následuje Rakousko a na dalším pěkném místě je Německo. Čeští zloději neustále podnikají nájezdy na pohraničí a dělají tak Čechům jako národu velkou ostudu, o čemž místní noviny pravidelně informují, na rozdíl od českých novin.
16) Pravděpodobnost, že vám v Rakousku ukradnou auto je pětkrát nižší než v Česku, a to navzdory českým gangům, které v Rakousku kradou auta.
17) Rakousko je vysoce kulturní země. Taková podpora hudby, divadla a literatury se jen tak nevidí. To se samozřejmě promítá do kulturnosti v širším slova smyslu.
18) V Rakousku je komunistická strana zanedbatelnou minoritou, není zvolena v parlamentu a nerozhoduje tak o zákonech. V Česku ji stabilně volí kolem 12% voličů. A podle mě bude hůř.
19) Rakušané neplivají kolem sebe ostatním pod nohy.
20) Sirény v obcích jsou každý měsíc zkoušeny pouze po dobu asi 5 sekund, kdežto v ČR houkají nesnesitelných 60 sekund.
Jak jste si možná všimli, skoro každý bod souvisí s bodem číslo 1. Většina Čechů uvádí v Rakousku jako lepší věci: vyšší platy, pěkně upravené domy a silnice a krásnou přírodu. Toto však nejsou okolnosti, kvůli kterým jsme se sem přestěhovali. Bereme je jako bonus navíc. V Česku už se prostě necítíme dobře.
Když jsem psal před pěti lety první článek na svůj blog, končil jsem nadějně – připadalo mně, že se mnohé věci daří zlepšovat. Nyní mám bohužel dojem, že se příliš mnoho věcí mění k horšímu a není to zdaleka jen politikou, je to založením a charakterem mnoha Čechů. Jasně to vidím teprve teď po přeshraničním srovnání.
Přestože se sami snažíme věci měnit, jsme členy a podporovateli několika občanských sdružení, nevidíme v Česku dobré místo pro život a výchovu dětí. Někomu to může připadat alibistické nebo nevlastenecké. My v tom však vidíme jenom opuštění stále stejně zatuchlého rybníka, protože hned vedle je krásné čisté jezero. Díky členství v Evropské unii je to bohudík možné. Ztrácím trochu naději, že obyvatelé toho zatuchlého rybníka jej vůbec chtějí změnit v čisté jezero.
Jistě někoho nyní napadají věci, které jsou v Rakousku také hodné vylepšení. Nepochybně. Rakousko není ráj na zemi. O tom ale možná budu psát německy, pro Rakušany a až za více let…
Na závěr několik provokativních citátů:
„Život je příliš krátký na to, aby byl stráven v Česku.“
Ross Hedvíček, blogger žijící v USA
„Teď všichni objevili Ameriku, že dojídáme odpadkový koš po zbytku Evropy, ale tahle situace trvá už pěkně dlouho. Jak se bránit? Jako první se nabízí emigrace…“
Zdeněk Pohlreich, TV kuchař, emigroval v roce 1989 do Nizozemska a poté do Austrálie
„A mně se tady líbilo taky proto, že jsem tady našel v Rakušácích Čechy bez špatných vlastností.“
Vladimír Veit, písničkář, žil v letech 1981-1989 ve Vídni